Buran: příběh zbytečného kosmoplánu

   

Rok 2018 byl ve znamení mnoha „osmičkových“ výročí. Ale jen málokdo si uvědomil, že v listopadu uplynulo právě třicet let od prvního a zároveň posledního startu sovětského raketoplánu, neboli kosmoplánu do vesmíru. Spolu s nosnou raketou Eněrgija měl sovětský kosmoplán potenciál dokázat velké věci. Plány byly velkolepé, ale realita nakonec mnohem skromnější, protože sovětský kosmoplán přišel do špatné doby a okolnosti mu nepřály. Silná nosná raketa Eněrgija letěla celkem jen dvakrát a kosmoplán Buran všeho všudy pouze jednou. Ale i tak se jednalo o úžasné technické dílo.

Idea kosmoplánu sahá v Sovětském svazu až do raných počátků kosmonautiky. Dokonce i samotná diplomová práce Jurije Gagarina pojednávala o tzv. vztlakových tělesech (viz obrázek). Počátkem 70. let, po té co prezident Richard Nixon vyhlásil program amerického raketoplánu, vycházelo však stále sovětským specialistům, že konstrukce kosmoplánu nemá reálný ekonomický smysl. V polovině 70. let se však zdálo, že Američané plánují svými raketoplány vynášet vojenské družice na polární dráhu a tím získat strategickou převahu nad Sovětským svazem. V té době se prakticky nejvyšší vojenský představitel sovětské armády Sergej Ustinov vyjádřil: „Nesmíme zapomínat, že Američané jsou velmi pragmatičtí a chytří. Pokud investují ohromné částky do takového projektu, zřejmě vidí scénáře, které jsou našim očím neviditelné. Sovětský svaz proto musí vyvinout podobnou technologii, aby nebyl překvapený v budoucnu.“ První projekty sovětského kosmoplánu počítaly s konstrukčně relativně jednoduchým strojem. Záhy se však narazilo na nepřekonatelné technologické potíže jednak s tepelnou ochranou stroje, ale i s transportem takového zařízení po přistání v kazašské stepi na kosmodrom. Nakonec vznikl stroj, který se do značné míry podobal americkému raketoplánu. Oba měly podobnou nosnost 30 tun i podobné rozměry, ale srovnávat oba tyto kosmické dopravní prostředky je obtížná věc, protože oba byly jednoduše jiné. Na americkém raketoplánu byly použity pokročilejší materiály, zatímco Buran i Eněrgija jsou mnohem variabilnější. Sověti navíc využívali výhradně motory na tekuté palivo, což mohlo vést i k vyšší bezpečnosti posádky, nicméně celý systém nebyl nikdy zcela dovivynutý. Byly testovány unikátní systémy pro záchranu posádky jak při startu, tak v různých fázích letu. Raketa Eněrgija byla rovněž velice pokroková a dokonce i dnes se o této koncepci uvažuje jako o silném nosiči budoucnosti. Do vesmíru však již Eněrgija určitě nikdy nepoletí, protože jednak její provoz se ukázal neobyčejně drahý a také proto, že hlavní část vývoje této rakety se prováděla v Gruzii. Vysoké náklady rakety Eněrgija spočívaly v důkladném testování celého systému, Sověti měli v živé paměti nezdary s obří měsíční raketou N1. Byla například postavena extrémně nákladná testovací rampa UKSS, schopná udržet na zemi celou raketu se zapnutými motory, jako kdyby letěla na oběžnou dráhu!

Původně Sověti počítali s výrobou celkem deseti kosmoplánů. Jejich počet byl následně zredukován na pět. Buran, který se nakonec jako jediný podíval do vesmíru, nebyl nikdy určen pro lety s lidskou posádkou. Plánoval se s ním pouze jediný testovací let, který nakonec dopadl velmi úspěšně.

Pro program sovětského kosmoplánu byli již koncem 70. let vybíráni kosmonauti. Jejich vůdčí osobností byl Igor Volk a proto se této skupině kosmonautů říkalo „Vlčí smečka“.

Sovětských kosmoplánů bylo současně vyráběno velké množství, včetně různých testovacích modelů a byly rozpracované do různých stupňů dokončení. Význačné místo mezi všemi zaujímá obdoba amerického testovacího raketoplánu Enterprise, stroj s označením BTS-002, který se do vesmíru sice nikdy nepodíval, ale který byl určen pro testovací lety v atmosféře. Jedná se tedy o sovětský kosmoplán pilotovaný lidmi.

Kosmoplán Buran odstartoval do vesmíru 15. listopadu 1988. V ten den panovaly na kosmodromu Bajkonur snad nejhorší povětrnostní podmínky, jaké si lze představit. Kombinace teploty -2°C, větru a deště znamenala, že co napršelo, to okamžitě zmrzlo. Ale politické okolnosti a možnost zrušení celého projektu vedly přesto k jednoznačnému rozhodnutí odstartovat a – let proběhl perfektně! Ani to však nakonec sovětskému kosmoplánu nepomohlo a celý projekt byl zrušen v roce 1993.

A jaký je osud sovětských kosmoplánů dnes?

Zatímco vysloužilé americké raketoplány se staly ozdobami amerických muzeí, známé jsou fotografie zničeného kosmoplánu Buran i rakety Eněrgija v montážní hale na Bajkonuru, ve které se v květnu 2002 zřítil strop. S odklizením trosek se začalo teprve v létě 2018! Je to taková symbolická a smutná tečka za tímto legendárním kosmoplánem…

Na kosmodromu Bajkonur se v dalším hangáru nachází další dva zaprášené kosmoplány a na volném prostranství ještě jedna maketa. Pod křídly dalšího zachovaného exempláře jste se mohli donedávna občerstvit v Gorkého parku v Moskvě, ale v současnosti se tento kus nachází na důstojném místě na výstavišti VDNCh.

Pokud byste si přáli spatřit sovětský kosmoplán na vlastní oči, vydejte se do technického muzea v německém Speyeru. Najdete zde kosmoplán, který opravdu létal. Samozřejmě se už nyní nemůže jednat přímo o ten stroj, který letěl do vesmíru, ale je to exemplář BTS-002, který absolvoval 25 letů v atmosféře (viz https://speyer.technik-museum.de/en/spaceshuttle-buran).

Ze sestavy Buran-Eněrgija našly nakonec největší uplatnění původně nejvíce problematické raketové motory pomocných bloků RD-170. V současnosti jsou využívány na moderním ruském nosiči Angara i na americké raketě Atlas V. Do budoucna by se měly stát základní pohonnou jednotkou pro vynášení amerických astronautů na kosmické lodi Starliner, takže v tomto slova smyslu žije sovětský kosmoplán dál.

Přednášky ing. Tomáše Přibyla se na naší hvězdárně tradičně těší značnému zájmu.

Ing. Tomáš Přibyl na prostějovské hvězdárně.