Objev z prostějovské hvězdárny
Po západu Slunce můžete v těchto dnech najít nad jižním obzorem zářit velmi jasnou hvězdu. Nespletete si ji. Nápadně poblikává, je nevysoko nad obzorem a je to nejjasnější hvězda celé hvězdné oblohy. Jmenuje se Sírius a náleží do souhvězdí Velkého psa. A nedaleko od ní se na nebi nachází mlhovina NGC 2359 zvaná také „Thorova přilba“. Očima ji však určitě nespatříte. K jejímu vizuálnímu pozorování je potřeba mít kvalitní bezměsíčnou průzračnou noc, být daleko od zdrojů světelného znečištění a použít alespoň středně velký astronomický dalekohled, nejlépe s mlhovinným filtrem. Snadněji se však tato mlhovina zachytí pomocí fotografického dalekohledu. Mlhovina NGC 2359 je od nás vzdálena asi 15 000 světelných let a jedná se v podstatě o obrovskou bublinu plynu, o průměru asi 30 světelných let, vyfouknutou hvězdným větrem z centrální horké obří tzv. Wolf-Rayetovy hvězdy.
Na prostějovské hvězdárně se tuto mlhovinu podařilo pěkně zachytit Martinovi Tylšarovi. Pro zajímavost uvádíme kromě zpracované astrofotografie i jeden ze „surových“ zdrojových snímků, na kterém je dobře patrné světelné znečištění nad Prostějovem.
Ukázka zdrojových dat.
Zpracovaná astrofotografie odhaluje složitou vláknitou strukturu mlhoviny. (pro větší rozlišení klikněte na obrázek)
Na následujícím videu jsou patrné nové a nečekané struktury, které jsme získali dalším zpracováním fotografie mlhoviny od Martina Tylšara. Myslíme si, že je doposud ještě nikdo neviděl, snad je někteří astronomové pouze tušili.
