Úlovky velikého Měsíce

   

3. prosince 2017 nastal úplněk, přičemž Měsíc byl vzdálen od Země 357 987 km. Hned následující den prošel na své oběžné dráze nejbližším bodem k naší Zemi (přízemím, neboli perigeem) a dostal se na vzdálenost jen 357 492 km. Nedělní úplněk lze proto nazvat „superúplňkem“. Z vědeckého hlediska nemá „superúplněk“ valného významu, jde spíše o kuriozitu, díky které však docela hodně lidí zvedne hlavu k obloze a zadívá se do tváře našeho kosmického souseda. Někdo na něm spatří opravdu lidskou tvář, ale například Číňanům připomínají obrysy měsíčních moří králíka. Pojem „superúplněk“ nevymyslel vědec, nýbrž astrolog Richard Nolle. V roce 1979 jej definoval tak, že se Měsíc v okamžiku úplňku musí nacházet v blízkosti (90%) nejbližšího bodu oběžné dráhy kolem naší planety (přízemí).  Díky takto stanovenému pravidlu můžeme za superúplněk považovat každý úplněk, kdy se Měsíc nachází k Zemi blíže než 362 000 km. A tak se hned v lednu 2018 můžeme těšit na další dva „superúplňky“. První nastane 2. ledna, přičemž Měsíc bude vzdálen 356 846 km a druhý 31. ledna, vzdálenost bude 360 199 km. Očima nemáme prakticky šanci rozeznat žádný rozdíl mezi „normálním“ úplňkem a „superúplňkem“, Měsíc se nám bude zdát o něco větší, zejména pokud bude blízko u obzoru.

A jak proběhl „superúplněk“ ze začátku prosince 2017 na naší prostějovské hvězdárně? Bohužel, přímo z neděle 3. prosince žádné pozorování nemáme, ale i tak byly dny kolem "superúplňku" zajímavé, zejména díky oblačnosti, vytvářející kolem Měsíce  zajímavé jevy. Všechny snímky níže byly pořízeny standardní zrcadlovkou Canon EOS 450D vybavenou teleobjektivem Canon EF 75–300 mm.

V pátek 1. prosince večer byl Měsíc dva dny před úplňkem. Do kulatého tvaru mu chyběl už jen malý kousek. Bohužel podzimní počasí bývá často nestálé a pošmourné a tak se i v pátek po setmění honila na nebi oblačnost. A když se Měsíc vyhoupl nad oblaka, začala se tvořit mlha, která však naštěstí obraz Měsíce pouze zeslabovala, ale nerozmazávala. Snímek vznikl 1. 12. 2017 v 21:51 SEČ.

Postupně houstnoucí a namrzající mlha vykreslila kolem Měsíce tzv. měsíční korónu. Tento jev vzniká průchodem světla Měsíce skrz vrstvu drobných kapiček obsažených v oblaku. Podle velikosti částic v oblaku může být bílá, ale jindy může nabývat i duhových barev a občas může dokonce obsahovat až tři soustředné barevné duhové prstence. Snímek byl pořízen 1. 12. 2017 v 21:58 SEČ.

V pondělí 4. prosince se z večera nacházela nad Prostějovem rovněž oblačnost, takže východ Měsíce pozorovatelný bohužel také nebyl. Nicméně později večer se oblačnost roztrhla a Měsíc den po úplňku svítil mezi mraky tak jasně, že v dalekohledu oslňoval. Bylo patrné, že z východního okraje již Měsíce ubývá. Snímek byl pořízen 4. 12. 2017 v 21:39 SEČ.

A když před Měsícem přecházela oblačnost, vykouzlil náš nejbližší kosmický soused kolem sebe překrásný irizovaný kruh. Snímek byl pořízen 4. 12. 2017 v 21:41 SEČ.