Jaké to bylo v Černobylu, třicet let poté...

   

Když Martin Tylšar zavítal se skupinou českých astronomů, fyziků a novinářů do Černobylu, bylo to prakticky přesně třicet let po havárii této elektrárny. Tehdy se museli lidé narychlo vystěhovat ze svých domovů a snad jen málokdo v prvních dnech tušil, že se do svého domu již nikdy nevrátí. Kdysi vzkvétající město Pripjať se během několika dní doslova změnilo v město duchů a tak tomu zůstalo dodnes. Přednáška Martina Tylšara, doprovázená velkým množstvím zajímavých fotografií, nám zprostředkovala současnou atmosféru tohoto místa a nenechala snad žádného návštěvníka v klidu.  Mohli jsme nahlédnout nejen do mnohdy absurdního světa obklopujícího černobylskou elektrárnu, kde je sice spousta věcí oficiálně zakázána, kde však lze spoustu věcí domluvit a zařídit pomocí relativně levné vodky. Martin Tylšar a jeho přátelé tak měli možnost zavítat i na místa, kam by se běžný smrtelník pravděpodobně neměl šanci dostat a občas při tom i v rozumné míře riskovali. Prostřednictvím vzpomínek Martina Tylšara jsme si prošli některé vesnice v zakázané oblasti kolem elektrárny, opuštěný pionýrský tábor a hasičskou zbrojnici vybavenou obrovským hasícím tankem. V samotném městě Pripjať jsme zavítali do rozpadající se továrny Jupiter i do míst, kde ještě v dnešních dnech, třicet let po havárii, dosahuje radiace tak vysoké úrovně, že dlouhodobější pobyt by znamenal jistou smrt. Prošli jsme si rovněž obří vojenský radar DUGA i samotnou bývalou elektrárnu Černobyl, kde dodnes pracuje několik tisíc lidí! Fotografie svědčily o různých neuvěřitelných skutečnostech. Člověka chvílemi doslova mrazilo, když si na fotografiích zatečených a polorozpadlých domů, nebo v památníku tří set zlikvidovaných obcí uvědomil šíři této černobylské katastrofy, spoustu zmařených lidských nadějí i životů a současně hrdinství lidí, díky kterým nepropukla katastrofa ještě mnohem větších rozměrů. Je příznačné, jak si celou tuto oblast bere příroda postupně zpět. Vedle protečených objektů plných rozkládajících se zbytků všeho možného, zde můžete najít i krásnou, už třicet let zcela nedotčenou přírodu, s velkým množstvím mnohdy vzácné zvěře. Jak Martin pravil: „Vot éto Ukrajina“. Martin pojal svou přednášku velmi neformálním, bezprostředním a vtipným způsobem, který se musel zalíbit a strhnout snad každého, kdo tuto přednášku navštívil.  Martin byl na oplátku rovněž velice potěšen hojnou účastí návštěvníků, kteří jej na závěr odměnili potleskem.

Přednáška Martina Tylšara.

Martin Tylšar v plášti a čepici, kterou si přivezl z Černobylu. Pomocí dozimetru jsme určili, že všechna místa v sále jsou bezpečná :-).